Jistě jste již zaznamenali tiskovou zprávu z 10.12. 2001, týkající se vítěze výběrového řízení na dodávku nového víceúčelového nadzvukového letounu pro Vzdušné Síly AČR, kterým se stalo konsorcium firem BAe/Saab s letounem JAS-39 Gripen. Okamžitě po vyhlášení vítěze vládou ČR se začaly prakticky ve všech sdělovacích prostředcích, televizí počínaje a různými pseudoplátky konče, objevovat komentáře od kdejakých, většinou "zaručených" odborníků, zatímco lidí, kteří této problematice opravdu rozumí se nikdo na nic neptal. A když se k tomu vyjadřoval opravdu kdekdo, řekl jsem si, že i já učiním něco podobného, ale s argumenty v ruce. Ze všeho nejdříve si je potřeba říci, v jaké situaci se současné VzS AČR nacházejí, konkrétně nadzvukové stíhací letectvo, které zodpovídá za PVO našeho státu (samozřejmě ve spolupráci s pozemními PLRK). Věřte mi, že situace není dobrá a pokud se podívám na předpokládanou situaci v roce 2004, tak je přímo katastrofální. Jak je to možné? Nejenže se od roku 1989 do této oblasti pramálo investovalo, ale ani u provozované techniky, až na malé vyjímky, nebyla provedena žádná modernizace a současná technika je na pokraji životnosti Jistě nemusím nikomu připomínat, že její bojová účinnost je rovněž velice "problematická" a to volím velice jemný termín. Právě od roku 1989 se pouze vyřazovalo a rušilo, což bylo vzhledem k změněné situaci v Evropě zcela pochopitelné, ale pro mnoho lidí byla nepochopitelná jiná věc. Proč se začalo nejdříve s vyřazováním té nejnovější techniky, když ve výzbroji zůstávaly letouny mnohem starší. Pokusím se tento jistě "zajímavý" jev vysvětlit. Po rozdělení federace nám zbylo všehovšudy pouhých 10 MiGů-29 (9ks jednomístných MiG-29 izd.9-12A plus jeden dvoumístný MiG-29UB izd.9-51A) a právě ony byly prvním vyřazovaným typem společně s MiGy-23MF/BN. Důvodů bylo několik. Je potřeba si uvědomit, že "zprovoznění" všech slovenských "devětadvacítek" se muselo zákonitě promítnout do provozuschopnosti části českých "devětadvacítek" a to vůbec nemluvím o převozu jediného simulátoru do Sliače. Problémy s dodávkami náhradních dílů a finanční náročnost provozu pouze několika málo kusů (od roku 1993 spíše neprovozu) zapříčinily pomalý konec "devětadvacítek" v Čechách. Tehdejší vláda se totiž rozhodla nejít stejnou cestou jako Slovensko, které využilo nabídky Ruska k "umoření" části dluhu vůči Slovensku. Bylo to vlastně přelomové rozhodnutí, které určilo, jakým směrem se naše Vzdušné síly budou ubírat a že technika z Ruska v podobě stíhacích letounů již nebude akceptována. Jiná situace by mohla být u vrtulníků a transportních letadel. Rusko je v dodávkách náhradních dílů naprosto nespolehlivý partner, o čemž se dnes přesvědčuje především Alžírské a Peruánské vojenské letectvo, které se staly předmětem doslovného vydírání. Já naše rozhodnutí považuji z dlouhodobého hlediska za správné, s tím ale určitě nebude souhlasit hodně lidí a právě jim by jsem doporučil, aby se třeba pozeptali slovenských techniků, s jakými "problémy" se přebíraly nově dodané MiGy-29 z Ruska v roce 1995. Dále by se měli jet podívat třeba do Sliače, Kecskemétu a nebo Minsku-Mazowieckego. Ve slovenské Sliači by tak mohli spatřit většinu bývalých "federálních" strojů (z 1. Letky) v neletuschopném stavu. No a prakticky stejnou situaci můžou spatřit i v maďarském Kecskemétu, kde je skoro polovina "devětadvacítek" rovněž neletuschopná a stroje jsou "odstaveny" v severozápadním rozptylu. Bulharský Ravnec (respektive Graf Ignatievo) radši ani nebudu uvádět, tam jsou v provozu pouze asi dva MiGy-29. To samozřejmě nemá nic společného s bojovými možnostmi, výkony a především vynikajícími letovými vlastnostmi samotných strojů. Myslím si ale, že tyto bojové možnosti a výkony mohou hodnotit pouze lidé, kteří mají a nebo měli možnost s tímto typem létat, znají jeho přednosti, slabiny a dokáží je především porovnat s obdobnými stroji NATO. Takovými lidmi by mohl být velitel německé letecké základny Laage, plk. Reinhard Mack, který má asi nejlepší možnost srovnávat a nebo náš stíhací pilot, pplk. Vladimír Ficenec. Tady jsou jejich poměrně překvapivá slova:
MiG-29? Dobře, že už je Češi prodali, říká německý velitel
S ruskými stíhačkami MiG-29 není velitel 73. letecké základny bundeswehru plukovník Reinhard Mack příliš spokojen. "Jsou to konstrukčně dobré letouny, ale buďte rádi, že jste se jich zbavili," říká a vznáší tak svůj verdikt i nad letitými hádkami v České republice, zda měli, či naopak neměli prodat deset nejmodernějších stíhaček Polákům. "Rozhodli jste správně. Výše provozních nákladů vůči užitku je u ruských migů ve značném nepoměru. Je jedno, jestli létáte na deseti nebo padesáti stíhačkách, základní servisní vybavení musíte mít stejné. A čím více letadel máte, tím levnější je jejich provoz. Buď tedy létáte s určitým typem stíhačky pořádně, anebo to nemá smysl. "Vysoké jsou provozní náklady migů zvláště ve srovnání se západními stíhačkami. Zejména pokud jde o náhradní díly, které Rusové jen výjimečně dodávají podle požadavků. MiG-29 byl vyvinut k rychlé ochraně objektu. V konkurenci se západními letouny se však ve vzduchu udrží mnohem kratší dobu. Němci sice chválí jeho mimořádné manévrovací schopnosti, ale kritizují jeho zastaralé řídící a navigační systémy, které museli nahradit moderní elektronikou.
Stíhací pilot VzS AČR, pplk. Vladimír Ficenec
Otázka: Jsou nabízené letouny (F-16C/D, F/A-18C/D, Mirage 2000-5 a JAS-39) lepší než MiG-29? Jsou určitě pokročilejší než základní typ MiG-29 izd9-12A, který jsme měli. Hlavně radar je lepší, a také další systémy. Největší nevýhoda všech ruských letadel, na kterých jsem létal, je dosah použitelnosti. Omezený dolet letadlo hrozným způsobem limituje. Je nesmysl ničit nepřátelský stroj nad svým územím, jak s tím dodnes počítáme. Když cizí letadlo doletí nad naše území a odpálí zbraně, můžeme mu uškodit maximálně při odletu. Je to neefektivní . Základ je zničit protivníka na zemi dřív, než odstartuje, nebo dřív, než dosáhne vzdálenosti, na kterou může použít své zbraně. Tahle letadla by to umožnila. Tak, jak je dnes postavené letectvo a jaké používáme stroje, nejsme schopni efektivně zasáhnout. MiG-21 je třicet let starý a jeho účinnost je téměř nulová. MiG-23 je trochu lepší, ale s moderními stroji se nedá srovnávat.
To je tedy dosti odlišný názor, než jaký se nám snažila namluvit některá česká periodika a různí "rádoby odborníci" ohledně velké spokojenosti Luftwaffe s MiGy-29. Já osobně považuji MiG-29 za překrásné letadlo, které perfektně létá a vždy se těším na příležitost si tento typ vyfotografovat. Porovnávat jeho "bojové" možnosti mi však nepřísluší. Rozhodně si totiž nestačí jen přečíst "tabulkové výkony" od výrobce v ATM či L+K, o tom to opravdu není. Naše "devětadvacítky" se tedy po podepsání mezivládní dohody vyměnily s Polskem za 11 vrtulníků W-3A Sokol. Lepší nabídka se zde neobjevila, i když podle mého názoru měl být počet vrtulníků větší a na celé transakci především vydělala firma, která ji domlouvala. Názory, které se okamžitě objevily, že vrtulníky Sokol jsou zastaralé, nepotřebné atd. jsou zcela zcestné. Pro doplnění uvedu ještě jednu zajímavost. Jestliže si někdo myslí, že v sousedním Polsku se všichni z velmi "výhodné" výměny radovali, tak jsou na velkém omylu. Například v leteckém měsíčníku Skrzydlata Polska se objevily komentáře, že celá výměna se může v budoucnu pro Polsko stát jakýmsi "Danajským darem". Ale zanechme tohoto teoretizování, celá věc se již stala a nemá absolutně cenu se k tomu neustále vracet. A jestliže se s tím někteří jedinci stále nedokázali "vyrovnat", je to pouze jejich problém.
Po vyřazení "devětadvacítek" tu zbývaly pouze dva typy, schopné plnit úkoly PVOS, tedy letouny MiG-23ML a MiG-21MF. Se "třiadvacítkami" to vypadalo rovněž velmi špatně. Letounům pomalu končila životnost a na nákladnou GO chyběly peníze. Navíc "nedostatek" dvoumístné varianty MiG-23U, způsobený haváriemi zpečetil osud tohoto výkonného typu ve Vzdušných Silách AČR. Letectvo tedy vstoupilo do přelomového roku 1999, kdy jsme se stali členy Aliance, s nejstaršími stíhacími letouny MiG-21MF/UM, které byly ve výzbroji VzS AČR. Aby alespoň částečně splňovaly normy Aliance, bylo u letounů vyčleněních pro NATO modernizováno jejich radionavigační vybavení na standard verze MiG-21MFN. Na tomto rozhodnutí nebylo nic divného, protože právě v tomto období (1997-99) se kdejaký politik předháněl ve výrocích o nutnosti nákupu nových nadzvukových letounů pro VzS AČR. A abych některým politikům připomněl jejich "silná" slova, uvádím zde dva "nejzajímavější" rozhovory:
(ministr obrany Lobkowitz - Tošovského vláda)
Pevně věřím že se podaří západní letouny nakoupit do roku 2003
Dotaz: Kdy tento stát bude mít padesát miliard, aby si mohl nové stíhačky koupit?
Bude samozřejmě záležet na vývoji státního rozpočtu. Já pevně věřím, že se podaří západní nadzvukové letouny nakoupit do roku 2003, jak plánovala již minulá vláda.
(premiér Václav Klaus)
Moderní západní letouny začnou v armádě sloužit už v roce 2003
Moderní západní stíhačky, o jejichž nákupu se diskutuje už několik let, začnou sloužit v české armádě už v roce 2003. Uvedl to včera po zasedání vlády premiér Václav Klaus. "Cílem je, aby tato letadla byla plně využitelná neboli v plném provozu zde v roce 2003," řekl premiér s tím, že co se týče metody, detailů, počtu atd., vyžádala si vláda materiály od ministra obrany a dalších ministrů, například financí a zahraničí. Včera vůbec poprvé v historii jednal o vývoji letectva celý kabinet. "Přijali jsme vůbec první usnesení, ve kterém se říká, že česká armáda má být do budoucna vyzbrojena nadzvukovými letouny," komentoval jednání Klaus.
Jak je vidět, především současný předseda poslanecké sněmovny a zároveň předseda ODS, Václav Klaus zřejmě ztratil paměť, ale to je v našich končinách poměrně rozšířený jev. Zde si jistě pozorný čtenář položí otázku, proč jsem do přehledu letounů vhodných k plnění úkolů PVO nezařadil i nově zaváděný letoun Aero L-159A ALCA. Vždyť v současném systému PVO je rovněž využíván letoun L-39ZA Albatros. Dle mého názoru by ale měl být hlavní oporou PVO letoun nadzvukový, schopný působit proti cílům až po rychlosti řádu 2M, s raketovou výzbrojí středního dosahu a použitelnou za všech povětrnostních podmínek. To samozřejmě letoun L-159 nesplňuje, protože na to ani nebyl konstruován. ALCA bude určitě dobrá jako "doplněk" tohoto systému PVO s hlavním úkolem působit proti pomalu letícím cílům a vrtulníkům, což bylo ostatně jedno z hlavních poslání nově konstruovaného stroje. Právě před vyhlášením výběrového řízení někteří geniální politici přišli s geniální myšlenkou nic nenakupovat, počkat několik let (3-5) a potom něco "nadzvukového" nakoupit. Vzhledem k tomu, že posledním šesti MiGům-21MFN končí životnost v roce 2004 a prví letka, přezbrojující se na L-159 nebude připravena dříve než v roce 2006, dostaneme se patrně do nezávidění hodné situace. Nadzvukoví piloti ztratí návyky, někteří odejdou od armády, protože už nebudou věřit onomu magickému slůvku "ještě počkejte", které slíchávají nepřetržitě od roku 1995 (to, že se stanou neperspektivními jim nikdo radši ani neřekne). Právě různí nezodpovědní politici, jako je p. Nečas (ODS) či zkušební pilot firmy Boeing p. Žantovský (ODA) se asi domnívají, že za několik let se tu zčistajasna objeví 24 špičkových pilotů s návyky na nadzvukovou techniku. A nebo si je za 14 dnů vycvičíme, vždyť je to jednoduché jako zajít do samoobsluhy pro rohlíky. To, že by se nám podobný "experiment" nemusel vyplatit už nikomu neříkají a nebo, což je pravděpodobnější, vzhledem ke své neodbornosti si to ani neuvědomují. Nyní se tedy konečně přenesme do roku 2001, kdy bylo vyhlášeno výběrové řízení s jasnými požadavky a podmínkami, danými vládou ČR. A zde opět použiji slova plk. Reinharda Macka, velitele letecké základny v Laage, která se dobře hodí pro naši situaci:
Jestliže jsme tedy až dosud trpělivě chápali, že Německo si nové letouny nemohlo dovolit, měli by si nyní občané uvědomit, že technický stav letectva dosáhl hranice, kdy už je modernizace nevyhnutelná, tvrdí Reinhard Mack.
Výběrového řízení se zprvu zúčastnilo pět firem:
EADS - Západoevropské konsorcium, vyrábějící letoun EF2000 Typhoon
Dassault Aviation - Francouzská firma, vyrábějící letoun Mirage 2000-5
Boeing - Americká firma, vyrábějící letoun F/A-18E/F Super Hornet
Lockheed Martin - Americká firma, vyrábějící letoun F-16C/D Fighting Falcon
BAe/Saab - Britsko švédské konsorcium, vyrábějící letoun JAS-39 Gripen
(Počet vyráběných typů letadel je u těchto firem samozřejmě větší, uvedl jsem pouze typy, které se týkaly výběrového řízení)
Francouzský Dassault a západoevropský EADS byly jasnými "outsidery", což si samozřejmě jejich představitelé jasně uvědomovali a jejich odstoupení plně chápu a respektuji. To, co ale udělali Američané, byl jen zbabělý útěk a kalkul nad tím, že výběrové řízení by mohlo být zrušeno a s možným nástupem nové "pseudopravice" po volbách se šance podstatně zvětší. Co nám vlastně američané zpočátku nabízeli? Firma Boeing nám v podstatě už neměla co nabídnout. Výroba letounu F/A-18C/D Hornet, který byl v období 1995-97 velkým favoritem se již přestal vyrábět a nový F/A-18E/F je cenově úplně jiná kategorie, navíc americká vláda nedala svolení k exportu do České republiky, alespoň zatím ne. Zamítla i případný prodej starších F/A-18A/B z výzbroje US Navy Reserve s odůvodněním, že má těchto letounů nedostatek. Proto byla v roce 2000, během leteckého dne CIAF v Hradci Králové představena nabídka k odkoupení starších nadpočetných letounů F-15A/B Eagle z přebytků ANG. Letouny měly mít po nutné modernizaci údajně označení F-15R, což je poněkud neobvyklé. Můj názor na tuto "velmi výhodnou" nabídku je ten, že lidé od Boeingu, kteří tuto nabídku zpracovali, by se měli jít léčit do Bohnic. Provoz "ef patnáctek" by zcela určitě naše letectvo finančně zruinoval a to nemluvím o obrovských nákladech na nutnou modernizaci, protože model F-15A/B je pouze jednoúčelový stroj. Druhá americká firma Lockheed Martin naopak mohla, kdyby chtěla, nabídnout mnohem více variant případného nákupu strojů F-16. Jenže možnost prodeje moderní varianty F-16C/D Block 50/52 nebyla výrobcem příliš preferována, protože u Lockheedu se chtěli především zbavit starých přebytečných verzí F-16A/B Block 15. Nikde však nebylo jasně řečeno nic o původu těchto "Fighting Falconů". Mohlo se jednat o nedodané "pákistánské" F-16A/B Block 15OCU, které v roce 1999 odmítlo novozélandské vojenské letectvo, nebo nadbytečné "přepadové" F-16A/B Block 15 ADF z výzbroje letecké gardy (ANG), které už třeba získalo Portugalsko a Jordánsko. Těsně před "odstoupením" se ještě objevily zprávy o případném zprostředkování nákupu přebytečných "ef šestnáctek" belgického letectva, které jak předpokládám zřejmě neprošly modernizací na standard MLU. Když pominu to, že ani jedna z nabídek samozřejmě nesplňuje zadání výběrového řízení, je určitými politiky podporována. Ve skutečnosti by jsme nákupem "nevadským" pískem zafoukaných F-16 své problémy pouze dočasně odsunuly a to za vynaložení nemalých finančních nákladů. A offsetové programy a další podmínky vlády ČR? Hmm, proč se snažit. Dodávka pár letadel Lockheed rozhodně nevytrhne a navíc je potřeba se soustředit na vítězství v tendru na dodávku nových letadel F-35 jako náhrada za dosluhující stroje F-16AM/BM v letectvech Belgie, Dánska, Nizozemí a Norska. No a tady už půjde o pořádné peníze. Na to, že američané nechtěli splnit dva základní požadavky, tedy dokumentaci v češtině a platbu v Kč, nechť si čtenář udělá názor sám. Naopak britsko-švédské konsorcium BAe/Saab se snažilo podstatně více a proto se nakonec stalo vítězem výběrového řízení. A co mě znovu naštvalo? Opět se ozvali Ti staří známí odborníci, jako pánové Klaus, Nečas, Žantovský, Výborný a Kühnl, kteří začali vykřikovat něco o zmanipulovaném řízení a co že si to současná vláda (ČSSD) vůbec dovoluje. Asi trochu pozapoměli, že právě někteří z nich jsou přímo odpovědní za současný stav letectva, neboť se podíleli na vládě a nebo řízení resortu obrany v letech 1993-1997. A to zde vůbec neuvádím to, že umožnili řídit resort MO takovými experimentátory jako byl pan "astrolog" Baudyš a nebo p. Kalousek. Když k nim přičtu ještě předposledního ministra za ČSSD p. Vetchého, který se držel hesla "kdo nic nedělá, ten nic nezkazí", tak výsledek je pro naše letectvo a celou armádu opravdu katastrofální. Samozřejmě že financování tohoto rozsáhlého kontraktu bude muset schválit parlament a jak to zatím vypadá, bude to nepřekonatelný problém. Vraťme se ale k rozhodnutí vlády. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík nabídl vládě 4 varianty, jak situaci s přezbrojením řešit:
1. Modernizace MiGů-21MFN
Zde naprosto souhlasím s tvrzením ministra Tvrdíka, že se jedná o udržování "neudržitelného" stavu.
2. Nákup olétaných strojů F-16A/B
Američané by se v případě nákupu "pískem zavátých" a již jednou zaplacených strojů chechtali od rána do večera. Tyto letouny by jsme museli zmodernizovat za nemalé prostředky a pouze by jsme oddálili nákup nových letounů. Proti tomu navíc hovoří zkušenosti například s belgickými F-16A/B, u kterých se vzhledem k jejich stáří projevuje poměrně značná poruchovost. Jak tomu je u dalších letectev, vybavených touto verzí nemohu posoudit.
3. Nákup nových strojů JAS-39 Gripen v provedení International
Dle mého názoru nejlepší nabídka, protože jiná lepší se prostě neobjevila. Takováto výhodná nabídka se nebude objevovat donekonečna a navíc je zde velká šance, že tento typ budou užívat 3 středoevropské státy (ČR, Maďarsko a Rakousko). Já rozhodně netvrdím, že Gripen je nejlepší z nejlepších. Výkony, účinnost zbraňového systému s možností jeho rozšíření na jedné straně a provozní náklady, spolehlivost a jednoduchost na straně druhé ukazují, že se jistě jedná o "zajímavý" letoun pro naše Vzdušné síly.
4. Nechat se bránit Aliancí
Docela zajímavá myšlenka, prosazovaná některými "pomatenými" politiky, kteří by spíše měli vyhledat rychlou hospitalizaci v Praze-Bohnicích, je naprosto falešná a zcestná. Rád bych se u této "šílené" možnosti zastavil a dokázal, že se jedná z praktického, dlouhodobého hlediska o nemožnou věc a to nezmiňuji světovou ostudu. Ovšem v zemi "Dobrého vojáka Švejka" je možné opravdu všechno. Taková obrana Aliancí by asi mohla mít dvě podoby. První je umístění nějakého detašmánu na našem území a druhou možností je zapojení nejbližšího leteckého útvaru NATO do systému naší PVO. Obě varianty však mají jeden, podle mě neřešitelný problém. Kdo by nás bránil??? Že by sem na 4 měsíční turnusy přilétla nějaká letka americké národní gardy? Evropská letectva NATO totiž mají své vlastní problémy (nedostatek pilotů a letounů, působení v různých operacích ,drastické škrty v rozpočtech atd.) a naši "nabídku" by každý s díky odmítl. Znovu musím zdůraznit, že by se nejednalo o řešení v řádu týdnů, ale zhruba 3-5 let. A ještě jeden malý detail. Všechno by jsme stejně museli zaplatit v "tvrdých", což by se nám taky určitě nelíbilo, když si vezmu jen rozdíl v platu českého pilota v Kč a pilota NATO. No a k tomu druhému řešení. Ještě si velmi dobře pamatuji na onen památný výrok jistého člena ODS, že letouny z americké letadlové lodi 6. Středomořské flotily jsou nad naším územím za pár minut. Já nejsem takový maximalista a proto si vyberu nejbližší útvar Aliance, plnící úkoly PVOS a tím je tuším německá JG-74 "M" z Bavorského letiště Neuburg s letouny F-4F Phantom II ICE. Neuburg je od naší západní hranice ~140 km, takže do Prahy to je ~280 km, do Dukovan ~380 km (pro srovnání: z Čáslavi do Prahy to je ~70 km a do Dukovan ~110 km). Ať si každý spočítá, jak dlouho by němečtí piloti letěli třeba nad Dukovany. A to neberu v potaz naši národní hrdost a další věci. Někomu to možná nevadí, mě však ano!!!. Na toto téma se velice pěkně vyjádřil velitel 4. zTL v Čáslavi, Jiří Verner: "Pro mne je nepřijatelné, abychom rezignovali na obranu českého vzdušného prostoru, který by pak bránili Poláci či Němci, jakkoliv to jsou spojenci. A jak by se lidé tvářili na to, že při jakémkoliv ohrožení země by tu přistávali Francouzi, Němci či Britové? Kromě Islandu a Lucemburska mají všechny země stíhačky. Vědí proč."
